potomní
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [pɔtɔmɲiː]
dělení
editovat- po-tom-ní
přídavné jméno
editovat- měkké
skloňování
editovatčíslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní |
genitiv | potomního | potomního | potomní | potomního | potomních | potomních | potomních | potomních |
dativ | potomnímu | potomnímu | potomní | potomnímu | potomním | potomním | potomním | potomním |
akuzativ | potomního | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní |
vokativ | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní | potomní |
lokál | potomním | potomním | potomní | potomním | potomních | potomních | potomních | potomních |
instrumentál | potomním | potomním | potomní | potomním | potomními | potomními | potomními | potomními |
význam
editovat- (knižně) pozdější
- Šlechetněji se choval Milota k ovdovělé královně Kunhutě, kterou po jejím vyváznutí z vězení bezdězského (1279) doprovodil se Závišem a jinými pány do Hradce v Opavsku, potomního sídla jejího.[1]
- (dříve, v právu) dodatečný[2]
- potomní lhůta[2]
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo „Milota z Dědic“, s. 517.
- ↑ 2,0 2,1 Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2015-02-05]. Heslo potomní.