pozdravíce

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔzdraviːt͡sɛ]

dělení

• po-zdra-ví-ce

sloveso

význam

1. (archaicky) přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa pozdravit
   • „Ať se nebojí, já to srovnám,“ řekla kněžna; na to pokynula komtesse k odjetí, obě vsedly na koně a vlídně pozdravíce společnost, rychlým cvalem ujížděly k zámku.

související

• pozdravě
• pozdravíc