pravíc

čeština

výslovnost

• IPA: [praviːt͡s]

dělení

• pra-víc

sloveso

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa pravit
   • (…) [babička] sama hrstku vzala a na ženicha a nevěstu je hodila, pravíc: „Aby je Pánbůh také tak obsypal božím požehnáním.“

související

• pravě
• pravíce