prohrát

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	prohraji	prohraješ	prohraje	prohrajeme	prohrajete	prohrají

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	prohraj / (knižně) prohrej	prohrajme / (knižně) prohrejme	prohrajte / (knižně) prohrejte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	prohrav	prohravši	prohravše

ocitnout se v situaci horšího či nejhoršího, (nej)slabšího, zejména v soutěži, válce, sporu
- Odjíždí domů 11 řemeslných žonglérů z Aberdeen. Jednou prohráli, jednou vyhráli. Hráli hlavou, driblovali, skórovali, podávali si.^[1]
- Pokavad trvalo povstání maďarské, pomáhali Němci Maďarům, nadějíce se, že by pak po výhře Maďarů jedna polovice Rakouska i s námi připadla k německé říši. Nyní, když Maďaři prohráli, přispíšili si zase Němci metati los o jejich roucho a nejen že se snaží v sousedních stolicích a jinde všude uváděti němčinu, nýbrž chtějí také ještě zaváděti v Uhřích své kolonie.^[2]
- „A vy přitom nejste? U všech všudy, jací jste to bojovníci? — Nehodují u vás vítězové? Či jste prohráli? ha, ha! — dali jste se na outěk?“^[3]
(tranzitivně) prohrou ztratit
- „Nuže, když jsi tolik pracoval — kde pak máš výsledek své námahy?“ posmívala se paní. „Kde máš peníze? Kam jsi je dal? Projedl, propil, či prohrál?“^[4]
- „Oč pak se tady obyčejně hrává?“ „I, to nestojí ani za řeč. Leda o kafe nebo jenom o partie.“ „No, to mnoho neprohraju!“ smál se zeman.^[5]