podstatné jméno (1)
editovat
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
prtě
|
prťata
|
| genitiv
|
prtěte
|
prťat
|
| dativ
|
prtěti
|
prťatům
|
| akuzativ
|
prtě
|
prťata
|
| vokativ
|
prtě
|
prťata
|
| lokál
|
prtěti
|
prťatech
|
| instrumentál
|
prtětem
|
prťaty
|
- ševcovský učeň
- A takové prtě zkusí dost, všude mu jinak neřeknou než: Ty usmolený ševče![1]
- (v obecném jazyce, expresivně) malé dítě
- švícko
- prcek, mrňous
podstatné jméno (2)
editovat
- nominativ plurálu substantiva prť
- akuzativ plurálu substantiva prť
- vokativ plurálu substantiva prť
- ↑ KUBÍN, Josef Štefan. Pohádky. Praha : Albatros, 1968. Kapitola Ševcovský chasník, s. 32.
