rozsvítiv

čeština

výslovnost

• IPA: [rɔsviːcɪf]

dělení

• roz-sví-tiv

sloveso

význam

1. přechodník minulý jednotného čísla mužského rodu slovesa rozsvítit
   • Po té rozsvítiv obě lampy, vkročil [Robinson] do jeskyně.

související

• rozsvítivši
• rozsvítivše