Zde dívčiny jest mrtvola, zavřena očka do pola, posledně k němu hledí: „s Bohem!“ dí rtové bledí.[2]
Rtové kmetovi stáhli se trpkým úsměvem a v oku jeho zaleskla se slza.[3]
A když řev bouře mlčel na chvíli, tu slyšel jsem, jak rtové družky mojí za odpuštění k bohu kvílili, jak vzlykali, než smrt ji ve hrob sklátí, že v náruč nepojme ji otec, máti.[4]
↑ 1,01,1Substantivum ret je neživotné, ale tvar rtové, podobně jako jiné podobné básnické a knižní tvary neživotných substantiv (např. dnové), je životný.
