salonní novela

Tato stránka je navržena na rychlé smazání.

Důvod: již je na Wikipedii

Pokud nesouhlasíte s tím, aby tato stránka byla rychle smazána, odstraňte z jejího textu šablonu {{Smazat}} a své důvody objasněte na diskusní stránce.

Správci – před smazáním nezapomeňte ověřit, jestli sem neodkazují jiné stránky (včetně případného interwiki po přesunu), a zkontrolovat historii stránky.

Novela[[1]] je kratší epický prozaický útvar s překvapujícím koncem. Nenalezneme tu takové odbočky jako například v románu. Někdy bývá novela také označována takzvaným románem v kostce.

Ve Slovníku literární teorie definice salonní literatury zní: „obecně druh literární tvorby, která si libuje ve formální uhlazenosti a duchaplnosti odtržené od života.“ Salonní novely se zaměřovaly na život vyšších společenských tříd a jejich zábav. Salonní novela v českých zemích navazovala především na literární tradici francouzskou.

Salonní literatura, která se nazývala literaturou preciózní, ve Francii v 17. století hrála významnou roli. „Tato literatura se zaměřovala na idealizaci aristokracie. Vznik a vývoj preciózní literatury probíhal v intimní atmosféře měšťanských a aristokratických salónů, kde se scházela vybraná společnost.“ Autorkou francouzského původu, která se stala inspiračních zdrojem naší literární tvůrkyně Karoliny Světlé, byla George Sandová.

Za nejvýznačnější představitelku těchto typů novel můžeme považovat českou spisovatelku Karolinu Světlou. Karolina Světlá se inspirovala tradicí francouzskou a i přesto, že její salonní díla neměla být žádnou manifestací nového literárního programu, přesně to se stalo a Světlá začala být považována za spisovatelku, která se bude věnovat českému salonu. Karolina Světlá tomuto předpokladu dostála a začala psát ve velké míře pouze salonní novely, které měly v zahraniční tvorbě dlouholetou tradici a byly řazeny k vysokým stylům literatury vůbec. Světlá tímto způsobem psaní reagovala na společenskou poptávku, která se svou literární tvorbou chtěla přiblížit světovému měřítku.

Hlavními hrdinkami salonních novel Karoliny Světlé byly ušlechtilé a obětující se ženy se silnými city, jako příklad známé salonní novely K. Světlé uvedeme třeba dílo Společnice.

Muže v žánru salonní novely v českém prostředí reprezentoval např. Servác Heller.Stejně jako Karolina Světlá se inspiroval francouzskou tradicí a jeho dílo bylo považováno za vrchol salonní novely na našem území. Heller byl vášnivý cestovatel a zážitky promítal do své tvorby v duchu milostných francouzských salonních románů.

Reference

KUPCOVÁ, Helena. Novela. In: MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka, 2004. ISBN 80-7185-669 -X.

KOVÁŘOVÁ, Zdena. Salonní literatura. In: VLAŠÍN, Štěpán, ed. Slovník literární teorie. 2. Praha: Československý spisovatel, 1984.

KOVÁŘOVÁ, Zdena. Preciózní literatura. In: VLAŠÍN, Štěpán, ed. Slovník literární teorie. 2. Praha: Československý spisovatel, 1984.

MOCNÁ, Dagmar: Salonní novely Karoliny Světlé. In: LORENZOVÁ, Helena a Taťána PETRASOVÁ, ed. Salony v české kultuře 19. století: sborník příspěvků z 18. ročníku sympozia K problematice 19. století. Plzeň: KLP - Koniasch Latin Press, 1999. ISBN 80-85917-43-2.

POHORSKÝ, Miloš (ed.). Dějiny české literatury III. 1. vyd. Praha: Československé akademie věd, 1961.

PEŠAT, Zdeněk. Servác Heller. In: FORST, Vladimír, ed. Lexikon české literatury: Osobnosti, díla, instituce 2/1 H-J. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2.