smlouvička

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsmlɔʊ̯vɪt͡ʃka]

dělení

• smlou-vič-ka

etymologie

Odvozeno od substantiva smlouva příponou -ička.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	smlouvička	smlouvičky
genitiv	smlouvičky	smlouviček
dativ	smlouvičce	smlouvičkám
akuzativ	smlouvičku	smlouvičky
vokativ	smlouvičko	smlouvičky
lokál	smlouvičce	smlouvičkách
instrumentál	smlouvičkou	smlouvičkami

význam

1. (expresivně, zdrobněle) smlouva
   • „Dobrý, dobrý“, řekl ředitel a šel nabídnout Fíkovi výhodnou smlouvu: „Tady je, prosím, malá záloha - a tady šikovná smlouvička...“

synonyma

1. kontraktík