smrkům

čeština

výslovnost

• IPA: [smr̩kuːm]

dělení

• smr-kům

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

význam

1. dativ plurálu substantiva smrk
   • Sem tam bylo vidět mejtiště nebo zelený palouk, na němž porůzno bělokoré, světlolisté břízy stály, ty dívky mezi stromovím, jako by je tam byla příroda vyrůst nechala k obveselení těm zasmušilým smrkům a jedlím, vážným dubům a bukům.