švédština

editovat

výslovnost

editovat

etymologie

editovat

Sloučením son a son.

podstatné jméno

editovat
  • rod společný

skloňování

editovat
Substantivum (i) singulár plurál
neurč. urč. neurč. urč.
nominativ sonson sonsonen sonsöner sonsönerna
genitiv sonsons sonsonens sonsöners sonsönernas

význam

editovat
  1. vnuk (syn syna, jiné je dotterson, syn dcery)

související

editovat