státovědec

čeština

výslovnost

• IPA: [staːtɔvjɛdɛt͡s]

dělení

• stá-to-vě-dec

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	státovědec	státovědci
genitiv	státovědce	státovědců
dativ	státovědci / státovědcovi	státovědcům
akuzativ	státovědce	státovědce
vokativ	státovědče	státovědci
lokál	státovědci / státovědcovi	státovědcích
instrumentál	státovědcem	státovědci

význam

1. odborník ve státovědě
   • Státovědcové, zejména němečtí, mnoho si lámou hlavu výkladem vzniku a podstaty státu.

související

• státovědkyně
• státovědecký
• vědec