stíneček

čeština

výslovnost

• IPA: [sciːnɛt͡ʃɛk]

dělení

• stí-ne-ček

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	stíneček	stínečky
genitiv	stínečku	stínečků
dativ	stínečku	stínečkům
akuzativ	stíneček	stínečky
vokativ	stínečku	stínečky
lokál	stínečku	stínečcích / stínečkách
instrumentál	stínečkem	stínečky

význam

1. (zdrobněle) stín
   • Byl z těch lidí, co jsou tak odvážní, že nikdy neprojeví ani stíneček strachu.