strangulace

čeština

výslovnost

• IPA: [straŋgʊlat͡sɛ]

dělení

• stran-gu-la-ce

etymologie

Z latinského strangulātiō téhož významu.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	strangulace	strangulace
genitiv	strangulace	strangulací
dativ	strangulaci	strangulacím
akuzativ	strangulaci	strangulace
vokativ	strangulace	strangulace
lokál	strangulaci	strangulacích
instrumentál	strangulací	strangulacemi

význam

1. (v lékařství) zaškrcení
2. oběšení

související

• strangulační