stupidní

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈstʊ.pɪ.dɲiː]

dělení

• stu-pid-ní

etymologie

Z latinského stupidus, které vychází ze slovesa stupēre — koprnět, tuhnout.

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní
genitiv	stupidního	stupidního	stupidní	stupidního	stupidních	stupidních	stupidních	stupidních
dativ	stupidnímu	stupidnímu	stupidní	stupidnímu	stupidním	stupidním	stupidním	stupidním
akuzativ	stupidního	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní
vokativ	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní	stupidní
lokál	stupidním	stupidním	stupidní	stupidním	stupidních	stupidních	stupidních	stupidních
instrumentál	stupidním	stupidním	stupidní	stupidním	stupidními	stupidními	stupidními	stupidními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	stupidní
komparativ	stupidnější
superlativ	nejstupidnější

význam

1. (hanlivě) (dříve knižní) hloupý

překlady

1. hloupý

   • němčina: stupid

související

• stupidita
• stupidnost
• stupidně

poznámky

• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957. Heslo stupidní.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo stupidní.
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo stupidní.