stvrdiv

čeština

výslovnost

• IPA: [stvr̩ɟɪf]

dělení

• stvr-div

sloveso

význam

1. přechodník minulý jednotného čísla rodu mužského slovesa stvrdit
   • Lothar stvrdiv Soběslava na trůnu českém, odevzdal mu svou rukou prápor knížecí a políbil jej, hledaje všemožně spřáteliti nepřítele.

související

• stvrdivši
• stvrdivše