Tento aspekt nezbytnosti subsidiarizace a fragmentace potenciálu lidské svobody v souvislosti s demokracií měl jistě na mysli i významný americký teolog Reinhold Niebuhr, který proslul svým výrokem z knihy Synové světla a synové tmy [1944]: „Je to smysl člověka pro spravedlnost, který činí demokracii možnou, ale je to jeho tendence k nespravedlnosti, která ji činí nutnou.“[1]
Od dříve vytvořené základny bylo upuštěno v domnění, že na základě obecných principů fiskální decentralizace a subsidiarizace v rozhodování územních celků dojde automaticky ke zdárnému řešení občanské vybavenosti.[2]
