svěřiv

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsvjɛr̝ɪf]

dělení

• svě-řiv

sloveso

• dokonavé

význam

1. přechodník minulý jednotného čísla mužského rodu slovesa svěřit
   • Svěřiv správu Hispanie bratru svému Hasdrubalovi, jemuž uložil, aby z domorodců sbíral а k válce cvičil potřebné posily, vypravil [Hannibal] oddíl Iberů do Afriky k ochraně Karthaginy, sám pak v létě r. 218 př. Kr. dal se na slavný pochod přes Pyreneje, Rhônu a záp. Alpy do Italie.

související

• svěřivši
• svěřivše