čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈsvraʃcɪl]

sloveso editovat

  • dokonavé
  • tranzitivní

význam editovat

  1. příčestí minulé činné a třetí osoba čísla jednotného času minulého slovesa svraštit
    • Potkám jednou Foltena, zase mondénního, navoněného a s monoklem, a ptám se ho, co dělá Kanner. Zamračil se a svraštil nos. “Nemožný chlap,” bručel odmítavě. “Ztracený případ.[1]
    • Vír šípů drtil lva, leč poklidně stál on, jak Ossa v bouři se nehne ni Pelion. Jen svraštil svoji srst a klidný, vážný zas těch šípů většinu si z hřívy zvolna střás.[2]
    • „Jen tiše lež. Uvařím ti čaj a vyspíš se. Máš to z rozčilení, víš. To je taková nervová horečka. Do rána to přejde.“ Prokop svraštil čelo v námaze vzpomínání. „Já vím,“ řekl po chvíli starostlivě.[3]

související editovat

poznámky editovat