čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈtɔrtuːra]

dělení editovat

  • tor-tu-ra

etymologie editovat

Z latinského torquere — „kroutit; mučit“[1]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ tortura tortury
genitiv tortury tortur
dativ tortuře torturám
akuzativ torturu tortury
vokativ torturo tortury
lokál tortuře torturách
instrumentál torturou torturami

význam editovat

  1. mučení, praktické uplatnění středověkého konceptu práva útrpného
    • Historicky vyvinulo se recepcí práva římsko-kanonického v t. zv. processu inkvisičním, jenž zvláště v Němcích vyvíjel se na pevném základě hrdelního řádu Karla V. z r. 1536 a zvrhl se zvláště obecným užíváním tortury v nástroj libovůle absolutní moci státní.[2]

související editovat

francouzština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [tɔʁ.ty.ʁa]

sloveso editovat

význam editovat

  1. passé simple 3. osoby jednotného čísla slovesa torturer

latina editovat

podstatné jméno editovat

  • rod ženský (femininum)
  • 1. deklinace (ā-kmeny)

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ tortūra tortūrae
genitiv tortūrae tortūrārum
dativ tortūrae tortūrīs
akuzativ tortūram tortūrās
vokativ tortūra tortūrae
ablativ tortūrā tortūrīs

význam editovat

  1. kroucení
  2. mučení, tortura

související editovat

poznámky editovat

  1. Tortura. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1906. s:Ottův slovník naučný/Tortura Díl 25, s. 599.
  2. František Storch: Obžalovací zřízení

externí odkazy editovat