tortura

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈtɔrtuːra]

dělení

• tor-tu-ra

etymologie

Z latinského torquere — „kroutit; mučit“

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	tortura	tortury
genitiv	tortury	tortur
dativ	tortuře	torturám
akuzativ	torturu	tortury
vokativ	torturo	tortury
lokál	tortuře	torturách
instrumentál	torturou	torturami

význam

1. mučení, praktické uplatnění středověkého konceptu práva útrpného
   • Historicky vyvinulo se recepcí práva římsko-kanonického v t. zv. processu inkvisičním, jenž zvláště v Němcích vyvíjel se na pevném základě hrdelního řádu Karla V. z r. 1536 a zvrhl se zvláště obecným užíváním tortury v nástroj libovůle absolutní moci státní.

související

• torturní
• torturový

francouzština

výslovnost

• IPA: [tɔʁ.ty.ʁa]

sloveso

význam

1. passé simple 3. osoby jednotného čísla slovesa torturer

latina

podstatné jméno

• rod ženský (femininum)
• 1. deklinace (ā-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	tortūra	tortūrae
genitiv	tortūrae	tortūrārum
dativ	tortūrae	tortūrīs
akuzativ	tortūram	tortūrās
vokativ	tortūra	tortūrae
ablativ	tortūrā	tortūrīs

význam

1. kroucení
2. mučení, tortura

související

• tortor
• torquere

externí odkazy

• Článek Tortura ve Wikipedii