tortura
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [ˈtɔrtuːra]
dělení editovat
- tor-tu-ra
etymologie editovat
Z latinského torquere — „kroutit; mučit“[1]
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | tortura | tortury |
genitiv | tortury | tortur |
dativ | tortuře | torturám |
akuzativ | torturu | tortury |
vokativ | torturo | tortury |
lokál | tortuře | torturách |
instrumentál | torturou | torturami |
význam editovat
- mučení, praktické uplatnění středověkého konceptu práva útrpného
- Historicky vyvinulo se recepcí práva římsko-kanonického v t. zv. processu inkvisičním, jenž zvláště v Němcích vyvíjel se na pevném základě hrdelního řádu Karla V. z r. 1536 a zvrhl se zvláště obecným užíváním tortury v nástroj libovůle absolutní moci státní.[2]
související editovat
francouzština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [tɔʁ.ty.ʁa]
sloveso editovat
význam editovat
- passé simple 3. osoby jednotného čísla slovesa torturer
latina editovat
podstatné jméno editovat
- rod ženský (femininum)
- 1. deklinace (ā-kmeny)
skloňování editovat
Substantivum | singulár | plurál |
---|---|---|
nominativ | tortūra | tortūrae |
genitiv | tortūrae | tortūrārum |
dativ | tortūrae | tortūrīs |
akuzativ | tortūram | tortūrās |
vokativ | tortūra | tortūrae |
ablativ | tortūrā | tortūrīs |
význam editovat
související editovat
poznámky editovat
- ↑ Tortura. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1906. s:Ottův slovník naučný/Tortura Díl 25, s. 599.
- ↑ František Storch: Obžalovací zřízení
externí odkazy editovat
- Článek Tortura ve Wikipedii