trachtace

čeština

výslovnost

• IPA: [traxtat͡sɛ]

dělení

• trach-ta-ce

varianty

• traktace

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	trachtace	trachtace
genitiv	trachtace	trachtací
dativ	trachtaci	trachtacím
akuzativ	trachtaci	trachtace
vokativ	trachtace	trachtace
lokál	trachtaci	trachtacích
instrumentál	trachtací	trachtacemi

význam

1. (zastarale, v obecném jazyce) hostina
   • Není dne, aby někde v okolí nebyla veselka nebo obřízka, či jiná trachtace, a bez nás, žebráků, se neobejde žádná.