tuin

nizozemština

výslovnost

IPA: [tœy̯n] tuin^{? • info}

etymologie

Přes staroholandštinu z předpokládaného pragermánského **tūną, doslova "něco ohrazeného", které je zřejmě prakeltského původu. Takto příbuzné např. s německým Zaun, anglickým town, českým týn nebo ruským тын. Vzdáleněji pak souvisí s anglickým down.

podstatné jméno

rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	tuin	tuinen

význam

zahrada