tvoříc

čeština

výslovnost

• IPA: [tvɔr̝iːt͡s]

dělení

• tvo-říc

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa tvořit
   • Jméno to zovou Arabové »kunja«; s následujícím jménem druhovým (obyčejně se členem) vyznačuje osobu nějakou jako majetníka té neb oné věci nebo vlastnosti význačné, hezké neb nehezké, tvoříc tak jména čestná i přezdívky

související

• tvoře
• tvoříce