ulcisci
latina
editovatvarianty
editovat- VLCISCI, ulcīscī
sloveso
editovat- deponentní sloveso III. konjugace
- počínavé
časování
editovatČas | Osoba | Aktivum | Pasivum |
---|---|---|---|
Infinitiv | – | – | ulcīscī |
Prézens sg. | 1. | – | ulcīscor |
2. | – | ulcīsceris | |
3. | – | ulcīscitur | |
Prézens pl. | 1. | – | ulcīscimur |
2. | – | ulcīsciminī | |
3. | – | ulcīscuntur | |
Imperativ sg. | 2. | – | ulcīscere |
Imperativ pl.. | 2. | – | ulcīsciminī |
Imperfektum sg. | 1. | – | ulcīscēbar |
2. | – | ulcīscēbāris | |
3. | – | ulcīscēbātur | |
Imperfektum pl. | 1. | – | ulcīscēbāmur |
2. | – | ulcīscēbāminī | |
3. | – | ulcīscēbantur | |
Futurum sg. (první) | 1. | – | ulcīscar |
2. | – | ulcīscēris | |
3. | – | ulcīscētur | |
Futurum pl. (první) | 1. | – | ulcīscēmur |
2. | – | ulcīscēminī | |
3. | – | ulcīscentur | |
Konjunktiv imperfekta sg. | 1. | – | ulcīscerer |
2. | – | ulcīscerēris | |
3. | – | ulcīscerētur | |
Konjunktiv imperfekta pl. | 1. | – | ulcīscerēmur |
2. | – | ulcīscerēminī | |
3. | – | ulcīscerentur | |
Konjunktiv prézenta sg. | 1. | – | ulcīscar |
2. | – | ulcīscāris | |
3. | – | ulcīscātur | |
Konjunktiv prézenta pl. | 1. | – | ulcīscāmur |
2. | – | ulcīscāminī | |
3. | – | ulciscantur |
význam
editovat- pomstít se, mstít se
- Regina caeli, ulciscere, alleluia! – Pomsti se, nebes královno, aleluja!
- filiis et fratribus et nepotibus dico : numquid si quis externus vestrum aliquem percusserit, sanguinem vestrum non ulciscemini? – říkám synům, bratrům a vnukům/synovcům: zdaliž nepomstíte krev svoji, pakli někdo cizí zabije někoho z vás?[1]
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ Baldric z Bourgueilu: Historia Ierosolimitana