víly
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [viːlɪ]
dělení
editovat- ví-ly
podstatné jméno
editovat- rod ženský
význam
editovat- genitiv singuláru substantiva víla
- Z růženého víla vystupuje mráčku,
ku dítěti rychlým krokem pílí — —
„Modli se můj zlatý, drahý jedináčku!“
vzkřikne matka při zhlednutí víly.[1]
- Z růženého víla vystupuje mráčku,
- nominativ plurálu substantiva víla
- „Kde jest ‚zapadlý mlýn‘?“ tázaly se víly jedna přes druhou.[2]
- akuzativ plurálu substantiva víla
- Odhrnul jsem větve a spatřil na pasece něžné víly.
- vokativ plurálu substantiva víla
- „Musím věřiti vám, víly laskavé,“ zašeptal host lesa.[2]
poznámky
editovat- ↑ Bohumil Janda Cidlinský: Trest děvy
- ↑ 2,0 2,1 Teréza Nováková: Pohádka podzimní