vítěze

čeština

výslovnost

• IPA: [viːcɛzɛ]

dělení

• ví-tě-ze

podstatné jméno

• rod mužský životný

význam

1. genitiv jednotného čísla podstatného jména vítěz
2. akuzativ jednotného čísla podstatného jména vítěz
   • S Manchesterem United [Ferguson] získal jen těžko uvěřitelných 13 ligových prvenství, pětkrát se radoval z triumfu v FA Cupu, ve dvou případech zvedl nad hlavu i trofej pro vítěze Ligy mistrů.
3. akuzativ množného čísla podstatného jména vítěz

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa vítězit
   • Žižka zvítězil 27. dubna 1423 u Hořic a 24. srpna u Strachova, načež do Moravy vtrhl a odtud do Rakous, vítěze všude nad lidem Sigmundovým.