vědouce

čeština

výslovnost

• IPA: [vjɛdɔʊ̯t͡sɛ]

dělení

• vě-dou-ce

sloveso

význam

1. přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa vědět
   • Zrostlá děvčata svěřovala babičce svoje tajemství, svoje tajné sny a vzdechy, vědouce, že najdou shovívání a vroucí slovo.

související

• věda
• vědouc