Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
vela
|
velas
|
- bdění, vigilie
- plachta
- třetí osoba singuláru přítomného času indikativu slovesa velar
- druhá osoba singuláru imperativu slovesa velar
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
vela
|
vele
|
- plachta
- rod střední (neutrum)
- 2. deklinace (o-kmeny)
- nominativ plurálu substantiva velum
- akuzativ plurálu substantiva velum
- vokativ plurálu substantiva velum
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
vela
|
velas
|
- svíčka, svíce
- plachta
- třetí osoba singuláru přítomného času indikativu slovesa velar
- druhá osoba singuláru imperativu slovesa velar
(i)
|
aktivum
|
pasivum
|
infinitiv
|
vela
|
velas
|
přítomnost
|
velar
|
velas
|
préteritum
|
velade
|
velades
|
supinum
|
velat
|
velats
|
rozkazovací zp.
|
vela
|
velas
|
příčestí
Číslo
|
singulár
|
plurál/ urč. tvar
|
Rod
|
společný
|
střední
|
přítomné
|
velande
|
trpné
|
velad
|
velat
|
velade
|
- (hovorově) váhat, nemoci se rozhoupat
- Sluta vela och bestäm dig! – Přestaň váhat a rozhodni se!
- ↑ DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 778 s. Heslo „vela“, s. 726.