| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
vela
|
velas
|
- bdění, vigilie
- plachta
- třetí osoba singuláru přítomného času indikativu slovesa velar
- druhá osoba singuláru imperativu slovesa velar
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
vela
|
vele
|
- plachta
- rod střední (neutrum)
- 2. deklinace (o-kmeny)
- nominativ plurálu substantiva velum
- akuzativ plurálu substantiva velum
- vokativ plurálu substantiva velum
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
vela
|
velas
|
- svíčka, svíce
- plachta
- třetí osoba singuláru přítomného času indikativu slovesa velar
- druhá osoba singuláru imperativu slovesa velar
| (i)
|
aktivum
|
pasivum
|
| infinitiv
|
vela
|
velas
|
| přítomnost
|
velar
|
velas
|
| préteritum
|
velade
|
velades
|
| supinum
|
velat
|
velats
|
| rozkazovací zp.
|
vela
|
velas
|
příčestí
| Číslo
|
singulár
|
plurál/
urč. tvar
|
| Rod
|
společný
|
střední
|
| přítomné
|
velande
|
| trpné
|
velad
|
velat
|
velade
|
- (hovorově) váhat, nemoci se rozhoupat
- Sluta vela och bestäm dig! – Přestaň váhat a rozhodni se!
- ↑ DUBSKÝ, Josef. Španělsko-český slovník. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 778 s. Heslo „vela“, s. 726.
