verteidige

němčina

výslovnost

• IPA: [fɛɐ̯ˈtaɪ̯dɪɡə],  verteidige^{? • info}

dělení

• ver-tei-di-ge

sloveso

• tranzitivní

význam

1. první osoba čísla jednotného indikativu času přítomného rodu činného slovesa verteidigen — bráním
2. druhá osoba čísla jednotného imperativu času přítomného slovesa verteidigen — braň

související

• verteidigte
• verteidigt