vinter

dánština

výslovnost

• IPA: [ˈvenˀdʌ]

etymologie

Z staroseverštiny vetr.

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	Singulár		Plurál
	Neurčitý	Určitý	Neurčitý	Určitý
Nominativ	vinter	vinteren	vintre	vintrene
Genitiv	vinters	vinterens	vintres	vintrenes

význam

1. zima (roční období)

švédština

výslovnost

• IPA: [vɪnːtɛr]
•  vinter^{? • info}

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	vinter	vintern	vintrar	vintrarna
genitiv	vinters	vinters	vintrars	vintrarnas

význam

1. zima (roční období)