vorto

esperanto

výslovnost

• IPA: [ˈvɔr.tɔ]

etymologie

Z německého Wort.

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	vorto	vortoj
akuzativ	vorton	vortojn

význam

1. slovo

související

• vorta
• vortigi
• krucvortenigmo
• evitvorto
• fakvorto
• vortoprovizo

latina

výslovnost

• IPA: [ˈwɔr.toː]

sloveso

• tranzitivní
• 3.konjugace

význam

1. první osoba jednotného čísla indikativu přítomného času slovesa vortĕre

synonyma

1. (neutrálně) vertō

související

• convortō
• revortō
• dīvortō
• āvortō
• invortō
• dēvortō
• subvortō
• obvortō
• pervortō