vouvoiement

francouzštinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [vu.vwa.mɑ̃]

etymologieEditovat

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ vouvoiement vouvoiements

významEditovat

  1. vykání
    • Tant de fautes dans si peu de mots! Premièrement, pour commencer, on ne veut rien, on espère. (Au pire, on souhaite.) Ensuite, deuxièmement, nous autres Bretons sommes très à cheval sur le vouvoiement, en toutes circonstances. – Tolik chyb v tak málo slovech! Zaprvé, hned zkraje, neříká se, že něco "chcem", nýbrž, že "doufáme". (Nanejvýš že "bychom si přáli".) Zadruhé, my Britové si velmi potrpíme na vykání, za každých okolností.
    • Le patois, comme nous y avons déjà fait allusion dans la morphologie, ne semble pas connaître le vouvoiement. – .[1]

synonymaEditovat

  1. vousoiement

antonymaEditovat

  1. tutoiement

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. Martine Descusses: Le patois ardennais de Gespunsart, 1986 - převzato z Wiktionnaire