vyřídit

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪr̝iːɟɪt]

dělení

• vy-ří-dit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	vyřídím	vyřídíš	vyřídí	vyřídíme	vyřídíte	vyřídí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyříď	vyříďme	vyříďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyřídil	vyřídila	vyřídilo	vyřídili	vyřídily	vyřídila
trpné	vyřízen	vyřízena	vyřízeno	vyřízeni	vyřízeny	vyřízena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	vyřídiv	vyřídivši	vyřídivše

význam

1. učinit splněným něco, co vyžaduje určitou aktivitu nebo sérii aktivit
2. verbálně předat cizí projev nebo přání
3. (vyřídit někoho) (hovorově, expresivně) znemožnit, zneškodnit

související

• vyřízený
• vyřídilka
  • mít vyřídilku
• řídit
• vyřizovat
• pořídit
• zařídit