vycházeje

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪxaːzɛjɛ]

dělení

• vy-chá-ze-je

sloveso

význam

1. přechodník přitomný jednotného čísla mužského rodu slovesa vycházet
   • Ale na Kunratovi Šturmovi, svém někdy strážném na hradě Přimdě, vymstil se [Soběslav II.] ukrutně, ačkoli vycházeje z vězení byl mu slíbil odpuštění; dal jej usmrtiti a čtvrtiti.

související

• vycházejíc
• vycházejíce