čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [vɪprɔvɔkɔvaːvaːɲiː]

dělení editovat

  • vy-pro-vo-ko-vá-vá-ní

podstatné jméno editovat

  • rod střední
  • verbální substantivum

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ vyprovokovávání vyprovokovávání
genitiv vyprovokovávání vyprovokovávání
dativ vyprovokovávání vyprovokováváním
akuzativ vyprovokovávání vyprovokovávání
vokativ vyprovokovávání vyprovokovávání
lokál vyprovokovávání vyprovokováváních
instrumentál vyprovokováváním vyprovokováváními

význam editovat

  1. (vyprovokovávání koho) násobné vyprovokování; přinucování k něčemu vydrážděním
  2. (vyprovokovávání čeho) násobné vyprovokování; podněcování
    • Obě strany se vzájemně osočují z vyprovokovávání války a události kolem sporných ostrůvků v Egejském moři z minulých let napovídají, že by nakonec nemuselo zůstat jen u politických hrozeb a slovních výhrůžek.[1]
    • Zatímco hostující sektor se soustředil spíše na výtržnosti a vyprovokovávání rvaček, domácí kotel fandil o sto šest a blýskl se i nápaditou choreografií, která si vysloužila pozornost celého stadionu.[2]
    • Předseda dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy, Gennadij Selezňov včera obvinil prezidenta Borise Jelcina z vyprovokovávání konfrontace narážkami na to, že by mohl dumu rozpustit.[3]

synonyma editovat

  1. provokování, provokace, rozdražďování, vydražďování, dráždění, popuzování, rozčilování
  2. vyvolávání, podněcování, způsobování, provokování, rozdmýchávání, dmýchání

antonyma editovat

  1. uklidňování, mírnění
  2. zastavování, klidnění, mírnění

související editovat

poznámky editovat

  1. Lidové noviny, 1998, čís. 147. Cit. dle Korpus.cz.
  2. Prostějovský večerník, 2005, čís. 34. Cit. dle Korpus.cz.
  3. Blesk, 1997-10-02. Cit. dle Korpus.cz.