čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [vɪprɔvɔkɔvaːvaːɲiː]

dělení

editovat
  • vy-pro-vo-ko-vá-vá-ní

podstatné jméno

editovat
  • rod střední
  • verbální substantivum

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ vyprovokovávání vyprovokovávání
genitiv vyprovokovávání vyprovokovávání
dativ vyprovokovávání vyprovokováváním
akuzativ vyprovokovávání vyprovokovávání
vokativ vyprovokovávání vyprovokovávání
lokál vyprovokovávání vyprovokováváních
instrumentál vyprovokováváním vyprovokováváními

význam

editovat
  1. (vyprovokovávání koho) násobné vyprovokování; přinucování k něčemu vydrážděním
  2. (vyprovokovávání čeho) násobné vyprovokování; podněcování
    • Obě strany se vzájemně osočují z vyprovokovávání války a události kolem sporných ostrůvků v Egejském moři z minulých let napovídají, že by nakonec nemuselo zůstat jen u politických hrozeb a slovních výhrůžek.[1]
    • Zatímco hostující sektor se soustředil spíše na výtržnosti a vyprovokovávání rvaček, domácí kotel fandil o sto šest a blýskl se i nápaditou choreografií, která si vysloužila pozornost celého stadionu.[2]
    • Předseda dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy, Gennadij Selezňov včera obvinil prezidenta Borise Jelcina z vyprovokovávání konfrontace narážkami na to, že by mohl dumu rozpustit.[3]

synonyma

editovat
  1. provokování, provokace, rozdražďování, vydražďování, dráždění, popuzování, rozčilování
  2. vyvolávání, podněcování, způsobování, provokování, rozdmýchávání, dmýchání

antonyma

editovat
  1. uklidňování, mírnění
  2. zastavování, klidnění, mírnění

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Lidové noviny, 1998, čís. 147. Cit. dle Korpus.cz.
  2. Prostějovský večerník, 2005, čís. 34. Cit. dle Korpus.cz.
  3. Blesk, 1997-10-02. Cit. dle Korpus.cz.