vyvinit

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪvɪɲɪt]

dělení

• vy-vi-nit

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	vyviním	vyviníš	vyviní	vyviníme	vyviníte	vyviní

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyviň	vyviňme	vyviňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyvinil	vyvinila	vyvinilo	vyvinili	vyvinily	vyvinila
trpné	vyviněn	vyviněna	vyviněno	vyviněni	vyviněny	vyviněna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	vyviniv	vyvinivši	vyvinivše

význam

1. (často jako zvratné) zbavit (se) viny, vyhnout (se) trestnímu stíhání
   • Blažek i Vaňková označují Hubálka za podvodníka, který lže, aby se z vlastního stíhání vyvinil.