třetí osoba čísla jednotného indikativu času přítomného slovesa vzkazovat
„Účel tvé návštěvy?“ úsečně ptal se rytíř. „Můj pán, rytíř Milota, vzkazuje rytíři Temnickému, aby propustil na svobodu jeho synáčka, kterého mu unesl,“ vyřizoval hradní.[1]
„Pane režisére,“ hlásí Klára, „právě mně švadlena vzkazuje, že nebude do premiéry s mými šaty hotova. To je děsné!“[2]
Švandrlíku! Pět na jednoho — na žebráka! Pfuj! Kdo se ho ještě dotknete, lavice ve vrátnici je připravena! — Zpátky, nestydové! A ty, vstávej! -- Slyšíš, starče! — Vzkazuje pro tebe kníže pán! (…) Kde pak by také chlapské mozky jejich mohly pochopiti, jak to, že si pro Refundu vzkazuje sám kníže pán, že jeho milost knížecí sníží se mluviti s člověkem, po kterém pásly už od několika let vrchnostenské úřady v celém okolí, po jehož stopě šli slidiči jako příšerné stíny[3]
ozval se velebným hlasem: „Nebeský váš Otec laskavě pohlíží na vás a raduje se s vámi. Ale vzkazuje vám toto: Pamatujte, že žádná radosť není bez konce. Přijdou dnové nepohody[4]
přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa vzkazovat
