Takových návštěv sestřiných bylo za první léta několik. Končívaly vždy velmi ostrými levity, a ještě ostřejšími vzkazy rodičův jak pro Hálka, tak i pro rodinu Pfeifrovu, jimž dáváno za vinu, že kdyby syna nevydržovali, byl by musil jíti do semináře; tím prý ho jen kazí.[1]
mluvil Kovanda se zápalem a s radostí se díval na Cimburu, jak se o putimské pouti stará, jak děti přibíhají od Piksů k němu do Hradiště se vzkazy a otázkami, jak Cimbura s nimi něžně rozmlouvá, zahrává, na koně je vysazuje, hračky jim chystá[2]
nominativ, akuzativ a vokativ množného čísla substantiva vzkaz
Prokop nebyl s to je rozluštit, přesto však se postavil před domek a psal rovněž do vzduchu povzbuzující vzkazy, máchaje rukama jako větrník.[3]
