wilk

polština

výslovnost

• IPA: [vʲilk],  wilk^{? • info}

dělení

• wilk

etymologie

Z praslovanského *vьlkъ vznikla polská i další slovanské varianty: staroslověnské влькъ, běloruské воўк, bulharské вълк, srbochorvatské вук / vuk, slovinské volk, české a slovenské vlk, polabské våuk, lužickosrbské wjelk, ruské a makedonské волк, ukrajinské вовк.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	wilk	wilki
genitiv	wilka	wilków
dativ	wilkowi	wilkom
akuzativ	wilka	wilki
instrumentál	wilkiem	wilkami
lokál	wilku	wilkach
vokativ	wilku	wilki

význam

1. vlk (psovitá šelma)
   • Wczoraj w lesie widziałem dużego wilka. – Včera jsem v lese viděl velkého vlka.
2. (hovorově) vlk (opruzenina)
   • Nie siedź na ziemi, bo wilka dostaniesz. – Neseď na zemi nebo chytíš vlka.
3. (hovorově) vlčák, ovčák
   • Mój brat ma wilka, a siostra wyżła. – Můj bratr má vlčáka a sestra ohaře.

synonyma

1. –
2. toczeń
3. owczarek, wilczur; owczarek alzacki, owczarek niemiecki

související

• wilczyca
• wilkołak
• wilczomlecz
• wilczur
• wilczarz
• wilczek
• wilczysko
• wilczy
• wilczo
• wilczę

slovní spojení

• wilk morski
• wilk tasmański
• wilk workowaty

fráze a idiomy

• głodny jak wilk
• o wilku mowa
• patrzeć wilkiem
• wilk w owczej skórze
• nie wywołuj wilka z lasu
• człowiek człowiekowi wilkiem
• i wilk syty, i owca cała
• pasować jak wilk na pasterza
• trzymać wilka za uszy
• dostać wilka, złapać wilka

přísloví, úsloví a pořekadla

• dla wilka las, dla gołębia strzecha
• komu się szczęści, tomu i wilk woły popasie