wykształcenie

polština

výslovnost

• IPA: [ˌvɨkʃtawˈt͡sɛ̃ɲɛ]

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	wykształcenie
genitiv	wykształcenia
dativ	wykształceniu
akuzativ	wykształcenie
instrumentál	wykształceniem
lokál	wykształceniu
vokativ	wykształcenie

význam

1. vzdělání
   • Miał wykształcenie humanistyczne, z matematyką zawsze był na bakier. – Měl humanitní vzdělání, s matematikou ovšem byl na štíru.
2. vyvinutí, vývoj, utvoření
   • U ptaków doszło do wykształcenia się piór. – U ptáků došlo k utvoření peří.

související

• wykształcony
• wykształcić
• kształt