zakonnik

polština

výslovnost

• IPA: [zaˈkɔ̃ɲːik]
•  zakonnik^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	zakonnik	zakonnicy
genitiv	zakonnika	zakonników
dativ	zakonnikowi	zakonnikom
akuzativ	zakonnika	zakonników
instrumentál	zakonnikiem	zakonnikami
lokál	zakonniku	zakonnikach
vokativ	zakonniku	zakonnicy

význam

1. řeholník, mnich

související

• zakonnica
• zakonny
• zakon