zamručet

čeština

výslovnost

• IPA: [zamrʊtʃɛt]

dělení

• za-mru-čet

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	zamručím	zamručíš	zamručí	zamručíme	zamručíte	zamručí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zamruč	zamručme	zamručte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zamručel	zamručela	zamručelo	zamručeli	zamručely	zamručela
trpné	zamručen	zamručena	zamručeno	zamručeni	zamručeny	zamručena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	zamručev	zamručevši	zamručevše

význam

1. vydat mručivý zvuk
   • Šelma pohlédla překvapeně do světcovy svaté tváře, nanovo krátce zamručela, načež svěsila hlavu a odšourala se jako zahanbený psík.

související

• zamručení
• mručet