zamručet
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [zamrʊtʃɛt]
dělení editovat
- za-mru-čet
sloveso editovat
- dokonavé
- intranzitivní
časování editovat
osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | zamručím | zamručíš | zamručí | zamručíme | zamručíte | zamručí |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
zamruč | zamručme | zamručte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | zamručel | zamručela | zamručelo | zamručeli | zamručely | zamručela |
trpné | zamručen | zamručena | zamručeno | zamručeni | zamručeny | zamručena |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
minulý | zamručev | zamručevši | zamručevše |
význam editovat
- vydat mručivý zvuk
- Šelma pohlédla překvapeně do světcovy svaté tváře, nanovo krátce zamručela, načež svěsila hlavu a odšourala se jako zahanbený psík.[1]
související editovat
poznámky editovat
- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 129.