čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [zamrʊtʃɛt]

dělení editovat

  • za-mru-čet

sloveso editovat

  • dokonavé
  • intranzitivní

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas zamručím zamručíš zamručí zamručíme zamručíte zamručí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
zamruč zamručme zamručte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné zamručel zamručela zamručelo zamručeli zamručely zamručela
trpné zamručen zamručena zamručeno zamručeni zamručeny zamručena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý zamručev zamručevši zamručevše

význam editovat

  1. vydat mručivý zvuk
    • Šelma pohlédla překvapeně do světcovy svaté tváře, nanovo krátce zamručela, načež svěsila hlavu a odšourala se jako zahanbený psík.[1]

související editovat

poznámky editovat

  1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 129.