zastavujíc

čeština

výslovnost

• IPA: [zastavʊjiːt͡s]

dělení

• za-sta-vu-jíc

sloveso

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa zastavovat
   • „Babičko, neslyšíte nic?“ šeptala Barunka, zastavujíc babičku uprostřed kvetoucího sadu, blíže stavení; „jako by něco šumělo.“

související

• zastavuje
• zastavujíce