rod mužský čísla jednotného příčestí minulého činného slovesa zatlouct, zatlouci
„To byl nejspíše vítr!“ zvolal otec a hleděl do tmavé, bouřlivé noci. Nebylo však viděti ničeho. „Mně se zdá, jakoby někdo byl zatloukl na okno!“ řekla matka. „To přece není možno! Vždyť je to v prvém poschodí!“ zvolal otec.[1]
A vybaliv z papíru stříbrný, starodávný křížek, s nímž byl ráno poslán do Prahy, vtisknul ho svému pánovi mezi prsty sepjatých rukou a zatloukl víko rakve.[2]