rod mužský čísla jednotného příčestí minulého slovesa zeptat se
Otec naslouchal pozorně. „A kdo tedy jest vinen, že tak málo umí?“ zeptal se. „Chodila do německé školy, ač německy ani nerozumí.[1]
Málem by ho přejelo auto, málem by vlezl pod řinčící tramvaj; sakra, člověk za dvanáct let odvykne ulicím. Rád by se někoho zeptal, co je to za velikou stavbu; rád by se zeptal, kudy má jít na Severozápadní nádraží; protože zrovna podle něho rachotil kamión se železem, zkusil sám pro sebe říci nahlas: „Prosím vás, kudy se jde na Severozápadní nádraží?“[2]
Já vyrazil směrem ke svému sedadlu, které už bylo obsazené nějakým starým pánem, a ona přímo k odletové bráně. Když se naše cesty rozdělily, kývl jsem jí na pozdrav. „Dobrý den, nebyl tady na sedadle náhodou takový batoh?“ zeptal jsem se toho pána. Měl mastné bílé vlasy a muselo mu být aspoň osmdesát[3]
