čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [skʊrvɛnɛː]

dělení editovat

  • zkur-ve-né

přídavné jméno editovat

  • tvrdé

význam editovat

  1. genitiv jednotného čísla ženského rodu adjektiva zkurvený
    • Mám jmění v hodnotě asi tří milionů liber. Nebudu předstírat, že peníze nejsou důležité. Pro mě to, že je mám, znamená, že už nikdy nemusím do té zkurvené práce. Nikdo už mi nebude říkat, kdy mám ráno vstávat a co mám dělat.[1]
  2. dativ jednotného čísla ženského rodu adjektiva zkurvený
    • Největším paradoxem je, že téhle zkurvené době budem za pár let říkat „zlaté časy“.[2]
  3. lokál jednotného čísla ženského rodu adjektiva zkurvený
  4. nominativ jednotného čísla středního rodu adjektiva zkurvený
    • Zkurvené uhlí,“ zavrčel Benny a chvíli se mi zdálo, že chce na svůj vzkaz plivnout. „Vytěžili úplně všechno! Všechno zkurvené černé uhlí pro jejich zkurvené elektrárny a zkurvenou elektřinu. Na ostatním jim hovno záleželo[3]
  5. akuzativ jednotného čísla středního rodu adjektiva zkurvený
  6. vokativ jednotného čísla středního rodu adjektiva zkurvený
  7. nominativ množného čísla mužského neživotného rodu adjektiva zkurvený
  8. akuzativ množného čísla mužského rodu adjektiva zkurvený
    • Romové ani muslimové nemůžou za vaše/naše zkurvené životy! Prý za ně může nadnárodní kapitál... Hmm, tak to jo!
  9. vokativ množného čísla mužského neživotného rodu adjektiva zkurvený
  10. nominativ množného čísla ženského rodu adjektiva zkurvený
  11. akuzativ množného čísla ženského rodu adjektiva zkurvený
    • „Zkurvené uhlí,“ zavrčel Benny a chvíli se mi zdálo, že chce na svůj vzkaz plivnout. „Vytěžili úplně všechno! Všechno zkurvené černé uhlí pro ty svoje zkurvené elektrárny a zkurvenou elektřinu. Na ostatním jim hovno záleželo[4]
  12. vokativ množného čísla ženského rodu adjektiva zkurvený

poznámky editovat

  1. Lidové noviny, 22.května 2010 - citováno dle Korpus.cz
  2. [1]
  3. Hana Pernicová / Jiří Kobělka / Daniel Míček — Maxim Jakubowski: Světové krimipovídky, Ostrava 2013 — cit. dle Korpus.cz
  4. Hana Pernicová / Jiří Kobělka / Daniel Míček — Maxim Jakubowski: Světové krimipovídky, Ostrava 2013 — cit. dle Korpus.cz