čalouníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃalɔʊ̯ɲiːkuːf]

dělení

• ča-lou-ní-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména čalouník příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	čalouníkův	čalouníkův	čalouníkova	čalouníkovo	čalouníkovi	čalouníkovy	čalouníkovy	čalouníkova
genitiv	čalouníkova	čalouníkova	čalouníkovy	čalouníkova	čalouníkových	čalouníkových	čalouníkových	čalouníkových
dativ	čalouníkovu	čalouníkovu	čalouníkově	čalouníkovu	čalouníkovým	čalouníkovým	čalouníkovým	čalouníkovým
akuzativ	čalouníkova	čalouníkův	čalouníkovu	čalouníkovo	čalouníkovy	čalouníkovy	čalouníkovy	čalouníkova
vokativ	čalouníkův	čalouníkův	čalouníkova	čalouníkovo	čalouníkovi	čalouníkovy	čalouníkovy	čalouníkova
lokál	čalouníkově / čalouníkovu	čalouníkově / čalouníkovu	čalouníkově	čalouníkově / čalouníkovu	čalouníkových	čalouníkových	čalouníkových	čalouníkových
instrumentál	čalouníkovým	čalouníkovým	čalouníkovou	čalouníkovým	čalouníkovými	čalouníkovými	čalouníkovými	čalouníkovými

význam

1. patřící čalouníkovi