čekuláda
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [t͡ʃɛkʊlaːda]
dělení
editovat- če-ku-lá-da
varianty
editovat- (v obecném jazyce, lidově, v gastronomii) čokuláda, čukolada, čukoláda, šukoláda, čekoláda, čikuláda (neutrálně) čokoláda[1][2]
etymologie
editovatZ čokoláda disimilací obou -o- na -e-u-. Jde o snahu lidové mluvy zařadit cizí slovo čokoláda do českého systému, který postrádal počáteční čo-. Stejná disimilace je patrná také u polštiny, kde vznikl mj. lidový tvar czekulada.[2]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovat| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | čekuláda | čekulády |
| genitiv | čekulády | čekulád |
| dativ | čekuládě | čekuládám |
| akuzativ | čekuládu | čekulády |
| vokativ | čekuládo | čekulády |
| lokál | čekuládě | čekuládách |
| instrumentál | čekuládou | čekuládami |
význam
editovat- (v obecném jazyce, lidově, v gastronomii) čokoláda[3]
- My máme koloniál a vedeme všecko. Kávu, cikorku, cukr, líh k pálení, biče, kartáče, čaj i likéry všeho druhu, jakož i citróny, ba i čekuládu. Vším posloužíme.[4]
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ BRAMBORA, Josef. Drobnosti z obrozenské češtiny. Naše řeč, 1940, roč. 24, čís. 9-10. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ 2,0 2,1 POLÁK, Václav. Lexikální a etymologické drobnosti III. (čokoláda). Naše řeč, 1936, roč. 20, čís. 10. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ DANEŠ, František. Haškův „Švejk“ a Vachkovo „Bidýlko“ – dva milníky ve vývoji jazyka české prózy. Naše řeč, 2004, roč. 87, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Karel Poláček: Bylo nás pět