ďábly

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟaːblɪ]

homofony

• ďábli

dělení

• ďáb-ly

podstatné jméno

• rod mužský životný

význam

1. akuzativ množného čísla substantiva ďábel
   • Tak jistě, z uprchlíků u nás politici vyrobili ďábly, ohrožení, riziko číslo jedna, zakuklené teroristy. Že jde o děti (Šojdrová vybírala sirotky do 12 let a hlásila, že se jich v Řecku nalézají kvanta), nevadí, to se nerozlišuje, máme strach!
2. instrumentál množného čísla substantiva ďábel
   • Peklo se za mých mladých časů hemžívalo čerty, ďábly, smaženými hříšníky a všelijakou další pekelnou čeládkou.