ďábel

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟaːbɛl]

dělení

• ďá-bel

etymologie

Z řeckého διάβολος (diabolos, „ten, který pomlouvá, obviňuje“).

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	ďábel	ďábli / ďáblové
genitiv	ďábla	ďáblů
dativ	ďáblu / ďáblovi	ďáblům
akuzativ	ďábla	ďábly
vokativ	ďáble	ďábli / ďáblové
lokál	ďáblu / ďáblovi	ďáblech
instrumentál	ďáblem	ďábly

význam

1. nadpřirozená bytost ztělesňující zlo
   • Ocitl se v pekle plném ďáblů.
2. (přeneseně) zlý člověk
3. rod živočichů z čeledi kunovcovitých
   • Na procházce viděli ďábla medvědovitého.
4. mořská ryba z čeledi ďasovitých; dnes ďas
   • Při potápění ho kousl ďábel.

překlady

1. nadpřirozená bytost

   • angličtina: devil, Satan
   • finština: perkele, hiisi
   • francouzština: diable m, Malin m
   • japonština: 悪魔
   • maďarština: ördög
   • němčina: Teufel m
   • polština: diabeł m, diasek m
   • romština: beng m, bižužo m
   • ruština: дьявол m
   • řečtina: διάβολος m
   • slovenština: diabol m
   • srbština (cyrilice): ђаво m
   • srbština (latinka): djavo m
   • staroangličtina: werwulf m
   • španělština: diablo m
   • žemaitština: veln's
2. zlý člověk

   • angličtina: fiend
3. —
4. —

synonyma

1. ďas, čert, rarach, padlý anděl, inkubus
2. zloduch
3. –
4. ďas

související

• ďáblík
• ďáblice
• ďáblův
• ďábelský

fráze a idiomy

• vyhánět čerta ďáblem

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-05-06]. Heslo ďábel.

externí odkazy

• Článek Ďábel ve Wikipedii
• Téma Ďábel ve Wikicitátech