ďábel
češtinaEditovat
výslovnostEditovat
- IPA: [ɟaːbɛl]
děleníEditovat
- ďá-bel
etymologieEditovat
Z řeckého διάβολος (diabolos, „ten, který pomlouvá, obviňuje“).
podstatné jménoEditovat
- rod mužský životný
skloňováníEditovat
| pád \ číslo | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | ďábel | ďábli / ďáblové |
| genitiv | ďábla | ďáblů |
| dativ | ďáblu / ďáblovi | ďáblům |
| akuzativ | ďábla | ďábly |
| vokativ | ďáble | ďábli / ďáblové |
| lokál | ďáblu / ďáblovi | ďáblech |
| instrumentál | ďáblem | ďábly |
významEditovat
- nadpřirozená bytost ztělesňující zlo
- Ocitl se v pekle plném ďáblů.
- (přeneseně) zlý člověk
- rod živočichů z čeledi kunovcovitých
- Na procházce viděli ďábla medvědovitého.
- mořská ryba z čeledi ďasovitých; dnes ďas
- Při potápění ho kousl ďábel.
překladyEditovat
- nadpřirozená bytost
- angličtina: devil, Satan
- finština: perkele, hiisi
- francouzština: diable m, Malin m
- japonština: 悪魔
- maďarština: ördög
- němčina: Teufel m
- polština: diabeł m, diasek m
- romština: beng m, bižužo m
- ruština: дьявол m
- řečtina: διάβολος m
- slovenština: diabol m
- srbština (cyrilice): ђаво m
- srbština (latinka): djavo m
- staroangličtina: werwulf m
- španělština: diablo m
- žemaitština: veln's
- zlý člověk
- angličtina: fiend
- —
- —
